Nejprve jsme se setkali v Zahořanech s PhDr. Vítem Honysem (na obrázku), který nám představil zdejší památky – kostel Nejsvětější Trojice a zámek. Kostel je postaven na návrší jižně od vsi a tvoří výraznou dominantu v okolní krajině. Je příkladem raně barokní sakrální architektury s bohatou štukovou výzdobou, které u nás není mnoho a je charakteristická spíše pro Bavorsko. Pravděpodobně je dílem stavitele italského původu B. Spinety. Stavba proběhla v letech 1653 – 1657, avšak úpravy interiéru trvaly až do 18. století. Záhy po r. 1800 se však začaly na budově objevovat praskliny a i přes dílčí opravy, které nebyly vždy šťastným řešením (výměna krovů), jenž probíhaly v 19. století, se stav objektu neustále zhoršoval a dnes je v havarijním stavu. Vstup do něho je proto jen na vlastní nebezpečí.
Interiér kostela je poznamenán řáděním zlodějů a snahou uchránit to, co po jejich nájezdech zbylo, odvezením na bezpečnější místo. Návštěvníka proto zaujme především strop s velmi bohatou štukovou výzdobou a freskovou malbou. Dále ho upoutají zbývající části oltářů z umělého mramoru, jenž v 18. stol. zhotovili členové litoměřické rodiny Hennevogelů. Při jejich prohlídce nám Dr. Honys vysvětil postup výroby umělého mramoru a dalších podobných technologií. Na jeho odborný výklad o minulosti kostela poté navázali informacemi o současném stavu členové spolku Pro Zahořany, jež se snaží o záchranu památky a také nám umožnili možnost jeho návštěvy.
Poté jsme se vydali k zámku, který je dnes v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný. Mohli jsme si jej prohlédnout pouze z venku. Cestou k němu jsme ještě spatřili dvě barokní sochy – sv. Jana Nepomuckého a sv. Donáta. Zajímavými prvky samotného zámku, které jsme mohli vidět, jsou dva bohatě zdobené portály. Ten starší pochází z roku 1708 a je ozdoben erbem Jiřího Benedikta svobodného pána Ogilvy. Mladší pochází z doby vrcholného baroka a čestné místo na něm zaujímá alianční znak dalšího z členů šlechtického rodu Ogilvy, hraběte Hermanna Karla a jeho manželky Esther Anny Reginy hraběnky von Weltz-Eberstein. Opadávající omítka zámku poskytuje poté pohled na starší podoby jeho fasády.
Další zastávkou našeho putování se staly nedaleké Křešice, které se mohou pyšnit dvěma kostely. Naše pozornost patřila tomu mladšímu, baroknímu poutnímu kostelu Navštívení P. Marie, který se nachází východně za vsí v hájku. Jeho vznik se dělí na dvě zásadní etapy, nejprve vznikla na počátku 18. stol. nad zdejším zázračným pramenem kaple, která byla poté o něco později rozšířena do podoby dnešního svatostánku. Celá stavba je však dílem jednoho stavitele, kterým je O. Broggio. V nedávné době byl několikrát postižen povodněmi. Ty z roku 2002 ovšem paradoxně přispěly k tomu, že se našly prostředky na jeho opravu. Avšak voda v minulém roce znovu udeřila a způsobila další škody. Ze zbývajícího vybavení kostela největší zájem vyvolá železný strom za hlavním oltářem. Je připevněn na zachovalém pahýlu stromu, jenž stál u studánky. Býval na něm pověšen reliéf Panny Marie Pasovské, a proto byl uchován, aby se stal středem poutního svatostánku. Zajímavé jsou také nástropní fresky s mariánskou tématikou.
Čas nakročil, a tak jsme se vydali na oběd do Litoměřic. Neplánovaným zpestřením této zastávky se stalo sledování průvodu starých požárních vozů, který byl součástí zdejších hasičských slavností. Kdo chtěl, mohl využít polední pauzy k procházce po historické části města a podívat se třeba k zbytku královského hradu, o němž minulou přednášku vyprávěl Doc. František Gabriel.
Odpolední program nás zavedl do Oparenského údolí, které se nachází severně od města Lovosic pod svahem vrchu Lovoš a táhne se v délce 3 km podél Milešovského potoka. Výchozím bodem pro nenáročnou turistickou vycházku se nám stala ves Oparno, kde jsme se setkali s druhým z našich průvodců, PhDr. Kamilem Podroužkem, Ph.D. (na snímku). Prošli jsme vsí, kde jsme se zastavili u jednoho ze stavení s hrázděnou konstrukcí a barokními lidovými soškami sv. Anny a sv. Floriána, a poté jsme pomalu vystoupili k zřícenině hradu Oparno. S jeho historií a stavebním vývojem nás seznámil Dr. Podroužek. Hrad náležel rodu Vchynských (později nám známých jako Kinští) a sloužil k ochraně cesty z Prahy do východního Saska. Od něj jsme se vydali k Oparenskému mlýnu, který dnes slouží jako Středisko environmentální a kulturní výchovy Asociace TOM ČR. Kamil Podroužek se svými přáteli se podílí na jeho opravě a spolu s manželkou, která je správkyní objektu, zde také bydlí. V době naší návštěvy probíhala příprava na slavnostní spuštění mlýnského kola. Dr. Podroužek nás provedl celým mlýnem a nám nezbývalo než mu popřát úspěšné dokončení celého tohoto projektu a mnoho především malých návštěvníků. Poté, co jsme rozloučili s tímto bývalým Kladeňákem, nás čekala příjemná zpáteční cesta podél potoka zpět do Oparna. Zde nastalo loučení s dalším z našich průvodců Dr. Vítem Honysem. I jemu jsme popřáli mnoho štěstí v jeho práci a těšíme, že se opět s oběma znovu setkáme při dalším putování tímto krajem, který byl v baroku považován za český ráj.Touto exkurzí definitivně skončil osmý ročník Slánské akademie volného času a nezbývá než se těšit na další. Na závěr mi připadla milá povinnost. Byl jsem požádán, abych za všechny posluchače naší akademie popřál jejímu duchovnímu otci PhDr. Vladimíru Přibylovi všechno nejlepší k jeho nadcházejícímu životnímu jubileu. Přeje mu tedy pevné zdraví a mnoho úspěchu v jeho životě. (Pavel Zděnovec)
Snímky Dany Přibylové (první série) a Dáši Šmolíkové zde
Žádné komentáře:
Okomentovat