V sobotu 26. března 2022 se uskutečnilo v salónku bývalého hotelu Grand další setkání Slánské akademie volného času. Před hojným publikem, v němž nechyběli ani představitelé města, vystoupila se svou přednáškou o zahradním architektovi Josefu Kumpánovi jedna z autorek jeho biografie Ing. Stanislava Ottomanská, Ph.D. Nejprve však přítomné přivítala vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Markéta Škrancová a následně všechny ve svém krátkém proslovu pozval starosta města Mgr. Martin Hrabánek na znovuotevření jednoho z Kumpanových děl, parku továrníka Ferdinanda Přibyla (později Benaru), které by se mělo uskutečnit 11. června.
První polovina vyprávění paní doktorky byla
věnována osudům Josefa Kumpána.
Ten se narodil v r. 1885 v Mladé Boleslavi, kde se také začal učit u otce svému řemeslu. Poté jako volontér nastoupil do zahradnické školky v Jezeří a svá studia zakončil v letech 1904–1907 na Vyšší ovocnicko-zahradnické škole v Lednici na Moravě. Získat praxi odjel do zahraničí. Jeho kroky mířili zprvu do Paříže, kde se poprvé seznámil s projekčními kancelářemi, a poté našel působiště v Berlíně. Zde nejdříve vyhrál konkurs na inspektora Botanické zahrady a následně pracoval v zahradnickém ateliéru Jacoba Ochse, který měl pobočku i v Hamburku. Po vypuknutí první světové války se musel vrátit do vlasti a narukovat. Byl nasazen na srbském bojišti a v průběhu dalších bojů snad také upadl do ruského zajetí. Z fronty se vrátil s podlomeným zdravím a konce konfliktu se dočkal jako vojenský zeměměřič v Roudnici na Labem.
Zde po válce také založil svoji první projekční kancelář (ateliér), který po čase přemístil do Prahy a nesl obchodní název Krásné zahrady. Svoji činnost propagoval vydáváním knih (Novodobé zahrady) a účastí na výstavách nejen v Československu, ale i v Německu. Za svůj profesní život navrhl 1400 zahrad a parků. Nejplodnější éra nastala v letech 1930 až 1939. Měl zakázky z celých Čech, avšak nejvíce jeho návrhů bylo realizováno v Praze a na území dnešního Středočeského kraje. Získával jak zakázky soukromé, tak i veřejné, čemuž mu dopomáhalo jeho působení v organizacích, jako byl Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. Od r. 1932 na nich spolupracoval s místními staviteli a snažil se i využít služeb lokálních řemeslníků. Vyprojektoval především řadu vilových zahrad, zámeckých zahrad a veřejných parků, avšak navrhoval též užitkové zahrádky u menších domů či rekreačních objektů. Renovoval také díla svých předchůdců. Mezi jeho klientelu patřil i budoucí prezident Edvard Beneš (společenské místo v růžovně). K nejznámějším jeho realizacím patří zahrada u vily Čerychových v České Skalici z r. 1925. Z veřejných projektů lze zmínit Jubilejní sad ve Znojmě, Tyršovo koupaliště ve Dvoře Králové nad Labem, sadovou úpravu sokolského cvičiště v Třebíči, hřbitov v Otvovicích (urnový háj) či úpravy okolí a urnový háj u Sboru Církve československé v Dobrušce. Prožil období protektorátu i nástup komunistů a zemřel v r. 1961 v Praze.
V druhé části své přednášky se přednášející
zabývala realizacemi a návrhy, které se vztahovaly ke Slanému a jeho okolí.
Z nich nesporně vyniká park továrníka
Ferdinanda Přibyla u jeho vily a nedaleké přádelny v městské části zvané
Kvíček. Kumpán pro továrníka začal pracovat již v 1937, avšak rozhodující pro
tuto zakázku je až r. 1939. Podle dobových fotografií z archivu Vlastivědného
muzea ve Slaném lze porovnat, jak se shodovala realizace projektu s
architektovým návrhem. Výrazným prvkem se stal kdysi funkční akvadukt, kterých
se v Čechách mnoho nezachovalo. Za socialismu park zčásti prošel proměnou. Byl
zde třeba vybudován minigolf. V posledních letech však nebyl udržován a pro
veřejnost se stal nepřístupným. Poté, co se dostal do majetku města, bylo
rozhodnutu o jeho renovaci, která by ho přiblížila k původnímu stavu. Plán
obnovy, do něhož však byly zakomponovány též potřeby současného návštěvníka,
vypracoval Ateliér Krejčiříkovi.
K jeho dalším pracím patřily: zahrada u vily Formánkových (Palackého čp. 1292), zahrada u vily továrníka Pály (Nosačická čp.1360) či návrh urnového háje na zdejším hřbitově. Spolupracoval s místním stavitelem Wilibaldem Hiekem. Pro slánské zákazníky navrhoval také zahrádky u rekreačních objektů ve Zbečně. Po druhé světové válce nabízel své služby také firmě ČKD (závodní rekreační sad a návrh parku oddechu). Je autorem úprav okolí domů čp. 1375, 1376 a 1544 v Navrátilově ulici. Záhadou zůstává, kde se nacházela zahrada pana Holuba, jejíž podobu známe pouze z Kumpánova návrhu. Snad podle altánku, který jí měl vévodit, se někdy najde na starých fotografiích.
Závěr patřil hojným dotazům a nám poté
nezbylo než poděkovat paní doktorce za seznámení se životem a dílem Josefa
Kumpána. Doufáme, že se s ní opět někdy setkáme a představí nám další osobnosti
zahradní architektury 1. republiky.
(Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat