S Dr. Irenou Bukačovou za památkami Plzeňska - III. okruh

Úterý - náměstí

Osmý ročník Slánské akademie jsme zahájili v sobotu 21. září 2013 exkurzí po památkách severního Plzeňska. Odbornou průvodkyni nám na naší cestě dělala opět PhDr. Irena Bukačová z Muzea severního Plzeňska v Mariánské Týnici.
První zastávkou tohoto putování se stala Luková u Manětína, kde jsme si prohlédli kostel sv. Jiří. Ten nejen dominuje obci, ale i blízké krajině. Jeho nejstarší části, presbytář a sakristie, pocházejí ze středověku. Za husitských válek byl pobořen a opravy se dočkal až v 16. století. K další rekonstrukci bylo nutno přistoupit po požáru v r. 1796 a nakonec v 19. století došlo k jeho přestavbě v duchu tehdy módních historizujících slohů. Upravena byla také věž, která získala štíhlou a elegantní střechu. Presbytář je sklenut gotickou křížovou klenbou, loď kostela je plochostropá a sakristie má gotickou klenbu. Výzdoba kostela je v novorománském stylu a poničené oltáře jsou z doby baroka. Dnes se nachází i přes dílčí opravy v 90. letech minulého století v havarijním stavu. Přesto se stal zajímavým místem, poté co v minulém roce v rámci projektu Zaniklé a ohrožené kostely Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni zde byla instalována bakalářská práce Jakuba Hadravy „Věřící“. Kostel tak byl zaplněn sochami připomínajícími „duchy“, jež mají symbolizovat zesnulé a odsunuté obyvatele místní původně německy osídlené obce. Za možnost prohlédnout si tuto zajímavou instalaci je nutno poděkovat manželům Koukalovým, kteří se o tento svatostánek starají a snaží se o jeho obnovu.

Luková - bakalářská práce J. Hadravy - "Věřící"

Po krátké cestě následoval další bod našeho programu, kterým byly Nečtiny. Ty byly povýšeny Vladislavem II. Jagellonským na městečko s vlastním znakem, avšak dnes jsou již jen větší obcí s 650 obyvateli. Přesto se mají možnost chlubit řadou památek. My jsme nejprve navštívili nedávno otevřené malé Regionální muzeum Nečtinska s informačním a kulturním centrem, které se nachází v budově z 2. poloviny 17. století (původně jako hostinec a rychta). Zde nás přivítala vedoucí  Soňa Vašíčková, která nám představila stálou expozici věnovanou historii Nečtinska. Výstavní prostory jsou obohaceny o 9 "figurín", které jsou vytvořeny místní kamenicí paní Stoklasovou, mají podoby podle žijících obyvatel Nečtin a okolí. Čas se již nachýlil k poledni a my jsme se proto vydali na oběd do nedaleké restaurace, jenž se nachází v bývalé renesančně – barokní radnici. Před ní jsme obdivovali barokní sloup, na jehož vrcholu je socha sv. Archanděla Michaela. Kolem něho se dole v ohrazené ploše nacházejí na soklech čtyři malé sochy – sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Josef a sv. Antonín Paduánský. Po občerstvení jsme se přesunuli ke kostelu sv. Jakuba Staršího, jenž přes pohnutou historii je dnes v poměrně dobrém stavu. Původní kostel z r. 1290 byl za husitů zničen a r. 1534 šlechtickým rodem Gryspeků opět postaven. I ten však pro svůj technický stav byl zbořen a nahrazen nynějším z let 1750 – 1752 postaveným v barokním slohu. Z výzdoby interieru lze připomenout např. oltářní sochy sv. Archanděla Michaela či sv. Šebestiána. Zajímavými prvky jsou také málokdy zachovalé svícny místních cechů nebo korouhve nošené při procesí. S dalších památek Nečtin a jeho okolí lze připomenout ještě poutní kostel sv. Anny se špitálem, židovský hřbitov, neogotický zámek Mensdorffů - Pouilly a jejich hrobku, či zříceninu hradu Preitenstein. Na ty však nám bohužel nezbýval čas…
Neméně zajímavá byla návštěva dalšího místa naší pouti, kterým se stal nový klášter trapistů v Novém Dvoře, který se nachází nedaleko Dobré Vody u Toužimi. Zde jsme se mohli účastnit spolu s řeholníky krátké odpolední pobožnosti – modlitba hodin. Měli jsme tak možnost si prohlédnout moderní kostel Matky Boží postavený v minimalistickém slohu dle návrhu britského architekta Johna Pavsona. Součástí kláštera, jenž byl založen v r. 2002, však nejsou jenom novostavby, ale i zrekonstruované budovy bývalého zemědělského barokního statku, který dříve patřil premonstrátům z Teplé. Po chvilce duchovního usebrání jsme si mohli nakoupit náboženskou literaturu a produkty vyráběné trapisty ve zdejším obchůdku.

Posledním navštíveným místem našeho výletu bylo malebné městečko Úterý. Zdejšímu náměstíčku s mnoha památkově chráněnými domy včetně radnice vévodí mariánský sloup. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie a u jeho paty poté sochy tří světců – sv. Šebestiána, sv. Vojtěcha a sv. Floriána. Po malé procházce městem naše kroky směřovaly do kostela sv. Jana Křtitele. Jeho současná podoba vznikla v době baroka podle návrhu Kryštofa Dienzenhofera a zadavatelem díla byl tepelský klášter včele s opatem Raimundem Wilfertem. Charakteristickým prvkem výzdoby oltářů a kazatelny je bohaté uplatnění akátového ornamentu. Obrazy v kostele pocházejí převážně z 19. a 20. století. Klenotem kostela jsou však nedávno opravené vrcholně barokní varhany, jenž pravděpodobně vznikly v dílně loketského varhanáře J. L. Burkhardta. Patří k nejstarším dochovaným varhanám na Plzeňsku a nejcennějším svého druhu v republice. Po prohlídce chrámu nás již čekala zpáteční cesta do našich domovů.
Na závěr je nutno poděkovat dr. Ireně Bukačové, která nás svým zasvěcením výkladem prováděla tímto koutem Plzeňska a doufat, že se z ní v budoucnu znovu potkáme při některé další exkurzi. (Pavel Zděnovec)

Snímky Dany Přibylové, Dáši Šmolíkové a Jana Rybáře zde