V sobotu 24.5.2025 jsme opět po roce ve Slánské akademie volného času přivítali PhDr. Miloše Hořejše, PhD., z Národního technického muzea v Praze, který přijel přednášet o minulosti a přítomnosti šlechtického rodu Colloredo-Mannsfeldů v českých zemích a představit jim knihu věnovanou tomuto rodu, kterou nedávno vydal.
Colloredo-Mannsfeldové, kteří patří dodnes k
nejbohatším šlechtickým rodům v českých zemích, jsou u nás spojeni především se
zámky Opočno, Dobříš a Zbiroh. Jedná se o jednu z odnoží velmi
rozvětveného středoevropského rodu Colloredů, které se v 18. století podařilo
sňatkem získat jméno, erb a české statky vymřelých Mansfeldů.
Mansfeldové se psali podle panství Mansfeld
v dnešním Sasku. To bylo r. 1069 povýšeno na říšské hrabství. V Čechách je
nejvíce znám Petr Arnošt II., hrabě z Mansfeldu (1580–1626), jeden z vojevůdců
českých stavů v době stavovského povstání, který r. 1618 dobyl katolickou
Plzeň, ale v dalším roce byl poražen Karlem Bonaventurou Buquoyem v bitvě u
Záblatí. V době bitvy na Bílé hoře zachoval neutralitu a po odchodu Fridricha
Falckého ze Slezska odtáhl z Plzně do Falce. Za třicetileté války se na
naše území vrátil ještě jednou, když s Janem Arnoštem Sasko-Výmarským táhl r.
1626 do Slezska a na Moravu v dánských službách. Zemřel cestou do Benátek, kde
chtěl vyjednat spojeneckou smlouvu. Ten však v Čechách oproti jiným
příslušníkům rodu nic nevlastnil.
Panství Šluknov a Lipová patřily Brunovi II. z Mansfeldu a jeho potomkům. Posledním členem této větve byl Karel Adam (1626–1662), který musel pro násilí na manželce uprchnout ze země. Hraběti Brunovi III. z Mansfeldu (1576–1644) r. 1627 zastavil a poté v r. 1630 prodal císař Ferdinand II. panství Dobříš. Jeho syn František Maxmilián (1639–1692) byl „šlechticem – podnikatelem“, který nechal vybudovat železárnu ve Staré Huti u Dobříše. Pravnuk Jindřich Pavel František II. (1712–1780) se zasloužil o přestavbu zámku v Dobříši do podoby, kterou známe dnes. Jeho synem Josefem Václavem (1735–1780) rod vymřel a prostřednictvím sňatku jeho sestry Marie Isabely (1750–1794) se majetek rodu dostal do rukou Colloredů.
Colloredové z Waldsee, jejichž předkové
patřily k vznešeným rodinám Svaté říše římské již v 11. století, se v
Čechách trvale usadili taktéž v důsledku třicetileté války. Bratři Rudolf (1585–1657)
a Jeroným bojovali v císařských službách, za což jim Ferdinand II. r. 1635
zastavil a poté o rok později prodal Opočno. Schopnější Rudolf se stal
velkopřevorem maltézských rytířů a jako zemský velitel v Čechách r. 1648 řídil
obranu Prahy před Švédy. Jako maltézský rytíř se však nemohl oženit, a tak svůj
majetek odkázal synovci Ludvíkovi (1631–1693). Opočno poté postupně dědili
příslušníci několika větví. Coloredové se stali v r. 1723 dědičnými jídlonoši
Království českého, o rok později říšskými hrabaty a nakonec r. 1763 byli
povýšení do stavu říšských knížat. Druhý kníže František I. de Paula Gundakar (1731–1807)
se r. 1771 oženil s Marií Isabelou z Mansfeldu a po smrti jeho bratra se po
souhlasu císaře mohl od r. 1789 psát Colloredo-Mansfeld. Collerodské panství se
tak také rozšířilo o Dobříš, Obořiště, Suchdol a Nusle.
Z rodu pocházeli také dva významní
arcibiskupové. Jeroným František Colloredo-Waldsee (1732–1812), biskup v Gurku
(1762) a poté poslední kníže – arcibiskup salczburský (1772–1803), jenž je
obecně znám především v souvislosti s rodinou Mozartů, a Antonín Theodor
Colloredo-Waldsee-Mels (1729–1811), který byl duchovním pastýřem v Olomouci
a kardinálem.
Z manželství Františka I. a Marie Isabely se narodily tři synové Rudolf Josef II. (1772–1843), Jeroným (1775–1822) a Ferdinand (1777–1842). Nejstarší syn se stal 3. knížetem a zdědil Opočno a Dobříš, prostřední, který se zúčastnil bitvy u Chlumce a Přestanova i srážky národů u Lipska a dotáhl to až na polního zbrojmistra, Zelenou Horu, a nejmladší dolnorakouské panství Sierndorf. Dalším knížetem byl Jeronýmův syn František z Pauly Gundakar II. (1802–1852) a po něm jeho bratranec Josef I. František (1813–1895), syn Ferdinanda. Ten měl dva syny – 5. knížete Jeronýma Ferdinanda (1842–1881), který se stal ministrem orby (zemědělství) a r. 1879 koupil zámek Zbiroh, a Františka de Paulu Ferdinanda (1847–1925), jenž obdržel Sierndorf a stal se zakladatelem vedlejší větve. Jeroným měl také dva syny – Josefa II. (1866 –1957) a Jeronýma (1870–1942). Josef se stal 6. knížetem a držitelem Opočna a Dobříše a Jeroným, jenž zdědil Zbiroh, byl námořní důstojník a zajistil pokračování knížecí linie. Bezdětný Josef r. 1925 před svým přesídlením do Francie postoupil svůj zdejší majetek třem nejstarším bratrovým synům a po čase všechny své synovce adaptoval. Jeroným měl s Bertou Kolowrat-Krakovskou (1890–1982), která mu však později utekla s černošským zpěvákem Rudolfem Hayesem, čtyři syny: 7. knížete Josefa III. (1910–1990) / Opočno /, 8. knížete Jeronýma (1912–1998) / Zbiroh /, Weikharda (1914–1946) / Dobříš / a Fridricha (1917–1991), otce nynějšího 9. knížete Jeroma (*1949). Tři nejstarší bratři spolu s otcem podepsali v r. 1939 Prohlášení české šlechty, jímž se přihlásili na stranu českého národa, a tak jim byl v 1942 zkonfiskován majetek nacisty. Po sametové revoluci Colloredo-Mannsfeldové vznesly restituční nároky, které však nebyly uspokojeny úplně. Spor o opočenský zámek trvá dodnes.
Na závěr přednášky zbyl čas na dotazy
posluchačů a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění. Zájemcům o dějiny
rodu lze vřele doporučit jeho knihu, kde se dozví další informace. Těšíme se,
že nás někdy příště seznámí s historií Auerspergů.
(Pavel Zděnovec)
