Jan Hacker o sv. Gothardu, krovech a zvonech ve Slaném i na Slánsku / sobota 7.12.2024

   Letošní ročník Slánské akademie volného času uzavřela v sobotu 7. prosince v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném přednáška Jana Hackera, který v našem městě působí jako zvoník u sv. Gotharda.

   Zvonům a krovům tohoto kostela byla věnována prvá část jeho vyprávění. Počátky tohoto chrámu souvisí s ostrovskými benediktiny, kteří zde měli svoji expozituru, jež byla později povýšena na probošství a spravovala jejich majetek na Slánsku. Někdy po svatořečení biskupa Gotharda z Hildesheimu (1134) tady nechali vystavět románskou trojlodní baziliku. Ta se stala po založení města i jeho farním kostelem. V průběhu 14. století byl přestavován v gotickém slohu, čemuž přispěl i požár r. 1371. Další pohromu pro chrám znamenaly husitské války, kdy jej r. 1425 zachvátil znovu oheň, a po jejich skončení bylo opět nuceno přistoupit k jeho opravám. Stavební práce na něm poté pokračovaly až do r. 1520, kdy byla dokončena výstavba sakristie. V této podobě, až na malé úpravy poté sloužil kostel další staletí. K dalším nezbytným renovacím se přistoupilo až v 19. a 20. století. Významné opravy na něm probíhají i v současnosti.

   Přednášející nás upozornil na některé zajímavosti, které jsou spjaty s tímto svatostánkem. Na vnějších stěnách chrámu se nalézají různé nápisy, kamenické značky, důlky a další stopy lidské činnosti. Cínová křtitelnice z r. 1511 má podobu zvonu. Starobylost pozdně gotických dveří prozrazuje různorodost jejich ornamentální výzdoby.

   Co však z uměleckohistorického pohledu ještě zvyšuje význam této kulturní památky, jsou zachovalé středověké krovy. Nedávný dendrochronologický průzkum pomohl s jejich datováním a upřesnil stavebně historický vývoj. Dozvěděli jsme se tak, že krov zvonice pochází z let 1445/46, hlavní lodi 1451/1452 a presbytáře 1476/1477. Osa vrátku nad hlavní lodí byla zhotovena po r. 1463 a zvonová stolice pochází z let 1495/1497.

   Původní zvonový soubor je z let 1494 až 1545. Je tvořen zvony Gothard, Vojtěch a Erasmus. Gothard je z r. 1494, byl ulit Jiřím Konvářem z Nového Města pražského a k jeho výzdobě patří postava biskupa (měl by to být sv. Gothard, ikonograficky však spíše odpovídá sv. Mikuláš) a Assumpta (Panna Maria Nanebevzatá). Zvon je zavěšen na rohatinách, jež byly předchůdci valivého ložiska, a to, že se se jedná o autentický prvek, dokládá, že chyběla všechna bezpečnostní opatření, pročež bylo nutno před časem přistoupit k nutným úpravám. Vojtěch je od Bartoloměje z Nového Města pražského z r. 1508 a zdobí ho Panna Maria s Jezulátkem. Erasmus byl ulit Stanislavem z Nového Města pražského r. 1545. Sloužil jako umíráček. Patrně k tomuto jeho účelu se váže i jeho výzdoba s Janem Evangelistou a Pannou Marií Bolestnou. Zasvěcení zvonu sv. Erasmu je v Čechách výjimečné a snad souviselo s tím, že byl darován slánským cechem soukeníků a tkalců. Sv. Erasmus byl patronem tkalců a soukeníků. Zvon byl původně zavěšen v zaniklém okně zvonice a nedávno se ho podařilo nechat zrestaurovat ve Zvonařství Manoušek na Zbraslavi. Další tři zvony se do dnešní doby nezachovaly. Byli to Dominik, sanktusovník a Angelus (?). Původního Dominika (či Dominikál) stvořil r. 1521 mistr Bartoloměj z Nového Města pražského. V r. 1876 pukl a byl přelit téhož roku Josefem Diepoldem v Praze. Tento nový zvon byl zrekvírován. K jeho výzdobě patřila postava sv. Dominika. O těch dvou dalších více nevíme. V nedávné době přibyl do kostela nový zvon Michal, jenž byl vyroben z litiny těsně po druhé světové válce a původně sloužil v kostelu sv. Viléma Akvitánského ve Vřesině u Hlučína.

   Na zvonici se neustále pracuje, dochází k různým úpravám, aby uchycení zvonů odpovídalo současným bezpečnostním požadavkům, a k dílčím opravám (obnova spojovacích prvků zvonové stolice, odstranění recentně instalovaných vzpěr apod.). Přitom dochází také k archeologickému výzkumu (zjišťovací sonda k základovému roštu stolice). Nacházejí se tu věci (keramika, papír), které zde v minulosti zanechali zvoníci a další návštěvníci zvonice.

   Po krátké přestávce začala druhá část přednášky, v níž jsme letem světem navštívili další zvonice v našem regionu. Nejprve jsme však ještě zůstali ve Slaném. V klášterním kostele Nejsvětější Trojice se nacházejí dva barokní zvony. Jsou zasvěceni Nejsvětější Trojici (Mikuláš Löw, 1669, nové srdce 1875, na něm reliéf s tímto námětem) a Panně Marii (reliéf přenesení Svaté chýše do Loreta). I zde našli ve zvonici zajímavé předměty (barokní nádoba zvaná šál, hrací karty). Ze zvonice kaple Zasnoubení Panny Marie piaristické koleje pocházejí zvony z r. 1807, jenž byly vyrobeny v dílně Františka Josefa Kühnera v Praze, na větším je vyobrazena Bohorodička a na menším Nejsvětější Trojice. Zvony byly nedávno restaurovány.

   V Želenicích se ve zvonici u kostela sv. Jakuba Většího nachází zvon z r. 1613 od slánského mistra Jindřicha Senomatského ze Šternstatu, který zdobí znak města Slaného. Další jeho dílo je v Kvílicích.

   Nejstarším zvonem v našem okolí se může patrně pyšnit Knovíz. Na Slánsku máme také zvony od slavných zvonařů ze 16. stol. Brikcího z Cimperka (Želenice, Dřínov, Nabdín, Neprobylice, Smečno, Páleček) a Tomáše Jaroše z Brna (Řisuty). Mezi v regionu zastoupené novodobé autory patří rodina Manoušků. Z jejich dílny pocházejí zvony ze Pcher a sv. Václav z Budče. Ten původní z r. 1935 od Rudolfa Manouška st. byl zničen za druhé světové války. Nový byl poté u nich ulit v r.1993. Příkladem toho, jak by se však současnosti nemělo postupovat, je zvon Ludmila z r. 2024, který si nechali místní zhotovit až v Itálii pro kapličku v Třebichovicích (18. stol.).

   Na závěr zbyl prostor pro dotazy posluchačů. Přednášející upozornil na možnost přispět na opravu zvonů a zúčastnit se jím vedených prohlídek sv. Gotharda. Nám poté již nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění a popřát mu mnoho zdaru v péči o jemu svěřené zvony.

  Tak skončil další běh naší akademie, a je proto na místě za ní poděkovat jejím organizátorům z odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný a popřát jim mnoho úspěchů v jejich práci. Všem poté přejeme krásně prožité Vánoce, mnoho štěstí a zdraví do nového roku a doufáme, že se s nimi opět v dalším ročníku akademie setkáme.

(Pavel Zděnovec)