V sobotu 8. října byl otevřen již jedenáctý ročník Slánské akademie volného času tradiční zahajovací podzimní exkurzí. Tentokrát jsme se vydali po stopách jezuitů na Příbramsko, abychom tak navázali na přednášku jezuity Mgr. Miroslava Herolda o tomto řádu v minulém roce.První naší zastávkou byla Březnice, která je spojená také se životem nám dobře známého malíře Ludvíka Kuby. Naše kroky nejprve směřovaly do kostela sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského, který je součástí zdejšího jezuitského komplexu. Poté co, jsme vešli do chrámu a usadili do kostelních lavic, nám PhDr. Vladimír Přibyl podal výklad o tomto svatostánku. Svoji úvahu začal myšlenkou vídeňského historika umění Maxe Dvořáka o umění jako projevu ducha – připomenul osobnost zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly a zmínil se o vzorovém římském kostele Il Gesu od Jacopa Barozziho da Vignola. Poté věnoval pozornost historii a vybavení samotného kostela. Ten byl z podnětu majitele panství Přibíka Jeníška z Újezda a jeho manželky postaven v letech 1642 – 1650 italským architektem a stavitelem Carlem Luragem. Z jeho bohatého vybavení lze připomenout obraz řádového malíře Ignáce Raaba sv. František Xaverský a sv. Ignác z Loyoly na hlavním oltáři nebo vyřezávané sochy světců pocházející převážně z 18. století.Po prohlídce kostela jsme se vydali do zaniklého židovského ghetta k místní synagóze, která byla postavena v letech 1726 – 1728, avšak její dnešní podoba pochází až z r. 1874. Nově opravené budova připomíná osudy zdejšího židovského obyvatelstva.
Poté jsme se vrátili zpět ke kostelu, abychom navštívili bývalou jezuitskou kolej. V její zrestaurované části se dnes nachází Galerie Ludvíka Kuby, další cíl naší cesty. Nejprve nás však na nádvoří koleje přivítala naše zdejší průvodkyně Alena Heverová, správkyně Městského muzea a Galerie Ludvíka Kuby, která krátce pohovořila o historii zdejší koleje, která byla podle projektu Carla Luraga vybudována v letech 1638 až 1650, a o zdejších členech Tovaryšstva Ježíšova. Poté jsme si prohlédli nedávno zpřístupněnou expozici věnovanou dílu Ludvíka Kuby.
Druhým místem, kam nás tento výlet zavedl, byla Příbram. Tam byl dostatečně vyměřen čas nato, abychom zašli na oběd nebo na individuální prohlídku města, než jsme absolvovali společnou návštěvu Svaté Hory. Na tu někdo s předstihem vystoupil po krytém schodišti, jehož dnešní podoba je výsledkem úprav provedených v letech 1727 až 1729 K. I. Dientzenhoferem, aby mohl zavítat do nově otevřeného Svatohorského poutního muzea. Poté jsme pak všichni s místní průvodkyní prošli celý areál poutního místa. Ta nás také seznámila s historií a výzdobou této národní kulturní památky.
Poutě na Svatou Horu se patrně konaly už ve středověku. Podle pověsti zde byla v 13. stol. postavena rytířem z rodu Malovců kaplička k poctě Panně Marii, která ho zachránila před loupežníky. Mariánský kult přežil i dobu, kdy obyvatelstvo města Příbrami bylo nekatolické. Po bitvě na Bílé hoře se ujali poutního místa jezuité ze zmíněné březnické koleje, kteří v okolí prováděli rekatolizaci. Ti se také zasloužili vybudování dnešního barokního komplexu, který vznikl postupně podle plánu architekta Carla Luraga z r. 1658 a byl dokončen na počátku 18. století za přispění Kryštofa Dientzenhofera (Pražská a Březnická brána). Po zrušení jezuitského řádu a době, kdy správu vykonávali světští administrátoři, se Svatá Hora dostala do rukou redemptoristů – Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, kteří o ní s výjimkou období totality pečují dodnes.
Poutní areál je tvořen obdélným komplexem ambitů se čtyřmi rohovými kaplemi (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická) a dvěma vstupními branami – Pražskou a Březnickou. Uprostřed na kamenné terase s balustrádami, na níž vedou čtyři schodiště, se tyčí vlastní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, v kterém je na stříbrném oltáři uchovávaná milostná soška Panny Marie Svatohorské. Na severní straně ke komplexu přiléhá bývalá jezuitská rezidence a v severozápadním ambitu se nachází vchod na kryté schodiště spojující areál s městem. Toto poutní místo se pyšní bohatou freskovou, štukatérskou a sochařskou výzdobou, na které se podíleli jak významní umělci své doby, tak i jejich méně známí kolegové z Prahy nebo Příbrami.
Poté co jsme se rozloučili s milou svatohorskou průvodkyní, jsme se po nákupu nezbytných suvenýrů vydali na zpáteční cestu do svých domovů. I přes občasný déšť nám počasí přálo a tak se nám výlet po všech stránkách vydařil. Nezbývá tedy než všem, kdo se na jeho přípravě podíleli poděkovat a těšit se na naše další putování zase někdy příště. (Pavel Zděnovec )
Snímky z putování zde
Žádné komentáře:
Okomentovat