pondělí 6. června 2016

Sobota 4. června / Za památkami Lounska a Mostecka

V sobotu 4.června 2016 jsme se rozloučili s jarním semestrem Slánské akademie volného času tradiční exkurzí. Již po čtvrté jsme se vydali za památkami Českého středohoří a naším cílem bylo tentokrát Lounsko a Mostecko. Zasvěceného průvodce nám opět dělal PhDr. Vít Honys z Národního památkového ústavu – odborného pracoviště Ústí nad Labem.
První naší zastávkou byl kostel sv. Matouše v Dobroměřicích, který pochází z 2. pol. 13. stol. V průběhu staletí byl několikrát přestavován, a tak zde najdeme prvky gotického, renesančního a barokního slohu. Poslední velkou úpravou prošel v r. 1907, kdy mělo být původní vybavení kostela nahrazeno novým, zhotoveným v novogotickém stylu. Naštěstí k tomu nedošlo, a proto zde můžeme vidět raně barokní oltář a kazatelnu z 2. pol. 17. stol. Oltářní obrazy jsou však novodobou prací místního umělce MUDr. Vondry, který se inspiroval díly starých italských mistrů. Každého návštěvníka však nejvíce zaujmou částečně zachovalé nástěnné malby patrně z konce 14. stol. Horní pás, který se vine celým kostelem, má za námět Pašijový cyklus. Severní stěnu z větší části zdobí svatováclavská legenda. Spodní pás je poté vyhrazen výjevům ze života sv. Maří
Magdaleny. Na jižní stěně je velká freska se sv. Kryštofem. Dále jsou zde náměty ze Starého Zákona, z nichž se podařilo identifikovat nepříliš časté zobrazení Joba. V kostele nás přivítala starostka obce Ing. Ivana Sihlovcová, která se výrazně podílí na péči o tuto památku, a dr. Honys nás podrobně seznámil s historií stavby.
Dopolední program poté pokračoval v Kozlech, kde jsme si prohlédli restaurovanou bohatě polychromovanou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, která je dílem bratra slavného Matyáše Bernarda Brauna Dominika. Na soklu se nachází reliéf se sv. Prokopem. Poté jsme se vydali na krátkou procházku k železnému krucifixu v úvalu pod vsí. Opukový sokl zdobí rokokové reliéfy zobrazující světce, z nichž patrně nejlépe je proveden sv. Václav. Z úst dr. Honyse jsme se dozvěděli podrobnosti o restauraci těchto památek a mohli jsme si prohlédnout i fotografie dokumentující jednotlivé etapy jejich oprav.
Kolem poledne jsme se vydali do Loun, kde byla přestávka na oběd. Kdo chtěl, mohl si prohlédnout městskou památkovou zónu, kterou tvoří mimo jiné zbytky opevnění (Žatecká brána, parkánová hradba s baštami), pozdně gotický chrám sv. Mikuláše nebo dům rytířů Sokolů z Mor.
Po dobrém jídle nás čekal Bedřichův Světec, kde se nachází zajímavý kostel sv. Jakuba Staršího. Původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. stol. prošel podobně jako mnoho dalších několika přestavbami, a tak je dnes směsicí několika stavebních slohů. Nejstarší památka na Mostecku se pyšní fragmentárně zachovanými nástěnnými malbami, které pocházejí z několika období. Do 14. stol. je kladena výzdoba vítězného oblouku (poprsí proroků a Sibyly, stětí dvou mučednic sv. Kateřiny a sv. Doroty / ? /, zobrazení Svaté mše), sanktuáře (Bolestný Kristus) a svorníků. Pozdně renesanční malbu zastupuje především fragment Poslední večeře či Svatby v Káni galilejské a epitaf s Ukřižováním. Zbytek je poté z doby raně
barokní. Z inventáře vzniklého v baroku se dnes v kostele nic nezachovalo. V předsíni kostela se nacházejí dva poškozené náhrobky (patrně z let 1521 a 1571). O svatostánku mimo našeho průvodce pohovořil také Ing. Bořek Valvoda, tajemník Sdružení pro obnovu kostela sv. Jakuba v Bedřichově Světci.
Následující zastávkou byla biofarma Zámecké sady Chrámce, kterou nás provedla její majitelka Olga Syrovátková. Její součástí je také budova bývalého zámku a památkově chráněný špýchar z r. 1815. Stavební vývoj zámku byl složitější. Původní gotická tvrz ze 14. století byla přestavěna v renesanci na zámecké sídlo a to bylo do dnešní podoby proměněno po r. 1800, kdy došlo k přestavbě prvního patra v duchu klasicismu. Po socialistickém hospodaření Státního statku Most, který objekt využíval k rekreačním účelům, byli majitelé, kteří ho získali v restituci, nuceni přistoupit k náročné restauraci. Mimo jiné také sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna v zámeckém parku. Její místo dnes zaujala zdařilá kopie z románského cementu a opravené torzo skulptury zdobí přízemí zámku. V zahradě se nachází také sloup se sochou Krista Ecce Homo z r. 1698, který sem byl přestěhován z vesnice Saběnice, která měla ustoupit těžbě uhlí. Po zajímavém výkladu naší hostitelky si mnozí z nás koupili některý z nabízených produktů, kterými jsou mošty, džemy a pálenky vyrobené především z hrušek.
Posledním místem našeho putování se stala kaple sv. Víta v Sinutci. Ta byla postavena někdy na sklonku 17. stol. nedaleko zázračného pramene, kam již dávno předtím směřovali především poutníci, které trápily oční nemoci. Sama stavba je zajímavá svou podobou. Zvenku nijak neobvyklá obdélná stavba s polygonálním závěrem totiž v sobě ukrývá centralizující prostor vytvořený čtvercem s okosenými nárožími s nikami. Pravděpodobně problémy se statikou byly příčinou toho, že snad v r. 1738 došlo k přistavění opěráku k jihozápadnímu nároží. Tehdy byla také před vchodem do kaple vybudována zděná obdélníková ohrada s portálem. Její smysl dodnes zůstává záhadou. Z vybavení kaple se do dnešních dnů nic nezachovalo a sama kaple v důsledků událostí po II. světové válce málem zanikla. Této památky v havarijním stavu se však v r. 2009 ujal Spolek pro záchranu kaple sv. Víta a začal s postupnou obnovou areálu. Doufáme tedy, že ji již čekají pouze lepší časy. Jedním z členů spolku je také dr. Honys, který nás seznámil s průběhem dílčích oprav, které se již podařilo uskutečnit. Informoval také o akcích, které se zde pořádají, aby se toto místo zapsalo do povědomí veřejnosti. Jedním z nich je také Svatomarkovské procesí, které se koná každoročně poslední dubnovou sobotu.
Poté nezbývalo než poděkovat našemu milému průvodci dr. Honysovi za zasvěcený odborný výklad, popřát mu mnoho zdaru v jeho záslužné práci a dobrou cestu domů do Teplic. Také my jsme se vydali na zpáteční cestu do svých domovů a byli jsme rádi, že i přes nepříznivou předpověď nám počasí vcelku přálo a výlet se nám po všech stránkách vydařil.
Na závěr poté již zbývá jen znovu poděkovat všem, kdo se přípravě jubilejního desátého ročníku akademie podíleli, především PhDr. Vladimíru Přibylovi a Aleně Urbanové z odboru kultury MěÚ Slaný, popřát všem krásně prožité letní měsíce a doufat v pokračování našich setkání zase na podzim.
(Pavel Zděnovec)

Další snímky naleznete zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat