
Následovalo představení dvou publikací vydaných odborem kultury MěÚ Slaný. Jedná se jednak o sborník příspěvků ze Slánských rozhovorů z minulého roku – Klášter premonstrátek v Doksanech a Slánsko, který je možné zakoupit ve slánském Infocentru. Druhou je drobný tisk z edice Památky Slaného a Slánska, jež je tentokrát věnována nedávno opravené soše Panny Marie Karlovské z Velvar.
Poté se již přednášející věnoval vlastnímu tématu tohoto setkání a tím bylo ukázat stav církevního památkového fondu na Slánsku a Kladensku – Vzpomínky na minulost. Nejdříve představil vizualizaci galerie, která by snad v budoucnu mohla vzniknout přestavbou špýcharu v Palackého ulici ve Slaném (arch. Michal Sborwitz - na obrázku dole) – podle přednášejícího je však dnes její realizace – díky nezájmu všech – již pouhým snem, byť projekt na galerii je zpracován ve stupni pro stavební řízení, a to včetně vitrín a výběru exponátů. Své místo zde mělo nalézt i sakrální umění, které se dnes, a to zejména z důvodu krádeží v kostelech, nachází v depozitáři skryto zrakům návštěvníků památek.
Poté již začal představovat jednotlivé svatostánky v regionu. Na promítaných fotografií jsme mohli spatřit, jak byly kostely zařízeny na počátku 90. let – vzpomínka na minulost – a jaký je jejich současný stav. Ten je dán jednak tím, že vybavení jejich interiérů bylo rozkradeno nebo muselo být před nájezdy lapků uschováno. Naskytl se nám tak mnohdy bezútěšný pohled na naše kulturní dědictví. Před přestávkou jsme tak imaginárně prošli tyto chrámy: kostel sv. Štepána ve Pcherách (zajímavý obraz Panny Marie Družecké), kostel sv. Lukáše ve Svárově (zde zaujal příběh shořelého oltáře) a kostel sv. Petra a Pavla v Unhošti. Po ní následovaly kostel sv. Bartoloměje v Hostouni, kostel sv. Jana Křtitele v Dubí, kostel sv. Mikuláše ve Vrapicích (vynikající barokní zařízení, nyní v depozitu) a zámecká kaple Nejsvětější Trojice v Kolči (celkově havarijní stav).
Tou byl tento trochu smutný výčet památek (snad v naději) ukončen; příležitostně bychom uvítali pokračování tohoto „putování“ někdy v budoucnu. Na závěr je třeba poděkovat Vladimíru Přibylovi, jak se pohotově zhostil této nenadálé situace, a popřát jemu i jeho kolegům mnoho úspěchů v záchraně našeho kulturního dědictví. (Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat