Dověděli jsme se tak, že krátce poté, co byl na konci 19. století na tehdejších Královských Vinohradech postaven kostel sv. Ludmily, začalo se rozhodovat o vybudovaní dalšího chrámu, který by sloužil stále rostoucí obci. Nepříznivé okolnosti však způsobily, že přestože již r. 1908 došlo k zakoupení vhodného pozemku pro tuto stavbu, tak se s jeho výstavbou započalo až v r. 1928. Nebylo to ke škodě věci, protože po různých peripetií byl jeho realizací pověřen významný slovinský architekt Josip Plečnik, jehož jméno má většina z nás spojeno s přestavbou Pražského hradu za presidenta T. G. Masaryka. Ten pro značné pracovní vytížení později přizval ke spolupráci Otta Rothmayera, svého žáka z Uměleckoprůmyslové školy. Chrám byl dokončen v r. 1932, kdy byl vysvěcen pražským arcibiskupem Karlem Kašparem, avšak menší úpravy zde probíhaly až do nedávných let. Exteriéru stavby, který, jak zdůraznila průvodkyně, připomíná Kristův plášť, vévodí široká kostelní věž s dominantním prvkem kruhového okna – ciferníku. Věž vrcholí jablkem s křížem, dalšími insigniemi Krista Krále. Nad portály západního průčelí se nachází sochařská výzdoba (sochy Dobrý pastýř, Panna Marie s Ježíškem a Orantka) od Bedřicha Stefana.
Jedním z těchto tří portálů jsme vstoupili do chrámu, abychom byli seznámeni s výzdobou interiéru. Ten vychází z tradice starokřesťanských bazilik a inspiraci nacházel Plečnik v Římě. Vznikl tak jednolodní prostor s kazetovým stropem. Pozornost zde připoutá především sochařská výzdoba hlavního oltáře, jenž je dílem Plečnikova spolupracovníka Damiána Plešnika. Nad bílým oltářem z mramoru a zlacenými tepanými dvířky jakoby by se vznášela socha Krista doprovázena českými zemskými patrony (sv. Janem Nepomuckým, sv. Anežkou, sv. Vojtěchem, sv. Václavem, sv. Ludmilou a sv. Prokopem). Boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa byly vytvořeny dle návrhu Otta Rothmayera. Okna s křesťanskými motivy jsou poté dílem Karla Svolinského. Exkurze poté pokračovala návštěvou krypty, pří jejíž výzdobě byly využity kameny ze III. nádvoří Pražského hradu, sakristie, v níž se nachází krásné lavabo (umyvadlo) z tmavého mramoru, a dále přes předsíň druhého patra až do věžní chodby, kde se nám otevřel nezvyklý pohled na unikátní rampu, která obíhající kolem stěn věže až nahoru tvoří spojnici k místnosti vlastní zvonice.
Na závěr než nezbývá poděkovat dr. Čižinské za seznámení s tímto úchvatným dílem Josipa Plečnika, které je od r. 2010 národní kulturní památkou a jenž by zasloužilo se dostat do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, a snad se těšit na další putování po pražských památkách. (Pavel Zděnovec)
Několik snímků z putování zde
Žádné komentáře:
Okomentovat