Výstava baroku v Berouně … představují se také obnovené Spitzerovy obrazy ze Slaného

Dávno je za námi polistopadová doba, kdy bylo žádané připravit výstavu sakrálních památek, které před tím neměly z ideových důvodů přístup do muzeí a galerií. I ve Slaném takové přehlídky „zakázaného ovoce“ proběhly. Avšak dnešní návštěvník hledá spíše jiné duchovní hodnoty a také zjišťujeme, že vztah k historii regionu se zejména u mladší generace rozvolnil. O to více potěší práce mladých kolegů z Muzea Českého krasu v Berouně, kteří se rozhodli zmapovat výtvarné dílo barokního malíře J. V. Spitzera (*1711, †1773) u příležitosti 300. výročí jeho narození. A protože Spitzer působil i na Slánsku, je na místě se u této výstavy a zejména u jeho díla na Slánsku zastavit. Toto připomenutí může být pro Vás také pozvánkou do Berouna; tamní výstava potrvá do 19. února 2012 a určitě stojí za návštěvu.

Spitzer působil i na Slánsku, nejprve jako freskař ve Vraném (1760), později ve Slaném, kde pracoval pro slánské františkány. Objev slánských Spitzerových barokních obrazů, které jsou v Berouně vystaveny, je svým způsobem kunsthistorickým detektivním příběhem. Slánský klášter byl v roce 1950 zrušen, řeholníci vyhnáni a konvent postupně devastován. Ale znalí lidé ze slánského muzea zachránili nejen konventní knihovnu, ale i obrazy, které uložili v muzejním depozitáři. V roce 1968 se slánské muzeum ve spolupráci s dr. Zorou Dvořákovou zasadilo o opravu čtyř obrazů, ale následující doba již obnově dalších pláten nepřála.
Když se autor těchto řádek začal zabývat dějinami slánského kláštera u příležitosti 350. výročí jeho založení, bylo třeba se opět zamyslet nad touto pozoruhodnou kolekcí. Následoval ikonografický rozbor, určení, o jakého františkánského světce se jedná, a odhad časového vročení. Shodou okolností v té samé době dr. Martin Mádl z Ústavu dějin umění AV ČR nalezl konvolut kreseb od J. V. Spitzera v Památníku národního písemnictví v Praze. A ejhle, ony to byly kresebné návrhy ke slánským obrazům určené k odsouhlasení objednatelem a následně jako podklad pro vlastní malbu.  Znali jsme tedy autora, upřesnili ikonografické určení, neboť jsem zaměnil sv. Didaca za sv. Petra z Alkantary, Spitzer měl na náčrtu jména světců poznamenána. Při dalším studiu historických pramenů byl nalezen zápis v klášterní pamětnici o tom, že kolekci pláten františkáni pořídili v roce 1766.

Poslední zásadní etapa patřila vlastní obnově děl. S restaurováním začaly akad. mal. Markéta Pavlíková a akad. mal. Lenka Helferová  v roce 2005, přičemž první byl na řadě obraz sv. Antonína Paduánského, příští rok následoval sv. Jan Kapistránský. Podle možností se pokračovalo po dvojicích – sv. František z Assisi a sv. Petr z Alkantary (na obrázku nahoře, 2008), sv. Bonaventura a sv. Didac (2009). Jako poslední přišel na řadu sv. Paschal Baylonský (detail rukou na obrázku vlevo, 2010).

A tak návštěvník může v Berouně porovnat Spitzerovy slánské práce s ostatními vystavenými obrazy. Zatímco u mnohých pláten, zejména těch z bývalého benediktinského kláštera Sv. Jana pod Skalou, je třeba u Spitzerova autorství připojit skutečně velký otazník, slánská plátna máme autorsky určena a archivně datována. To je pro poznání Spitzerovy tvorby podstatné. V rámci výstavy je přece jen třeba připomenout fakt, že se město Slaný o své památky, o svého Spitzera, postaralo, a to je vklad do pokladnice českého starého umění skutečně záslužný ( z článku psaného do Slánské radnice, Vladimír Přibyl)