Další sobotní setkání posluchačů Slánské akademie volného času se uskutečnilo v sobotu 9. dubna 2016 v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném. O historii českého biblického překladu nám přijel přednášet Doc. PhDr. Josef Bartoň, Th.D. (Katedra biblických věd KTF UK Praha / Kabinet klasických studií FLÚ AV ČR).
Počátky překladatelské činnosti na našem území jsou spojeni s Velkou Moravou. Byzantská misie vedená Konstantinem a Metodějem, která tam přišla v 2. pol. 9. století, přinesla sebou první rozsáhlé biblické úryvky (perikopy) ve staroslověnštině, avšak k dokončení překladu celé bible do tohoto jazyka došlo až zde. Jejich žáci poté šířili staroslověnskou vzdělanost do dalších slovanských zemí a v Čechách se částečně udržela až do sklonku 11. století, kdy došlo k vyhnání mnichů užívajících staroslověnskou liturgii ze Sázavského kláštera (1096). Na přelomu 13. a 14. stol., kdy v českých zemích začala vznikat literatura v národních jazycích, došlo také k prvým překladům větších biblických pasážích do staročeštiny. Kolem r. 1360 byla již do staročeského jazyka přeložena celá Bible a tehdejší podoba češtiny se tak zařadila v překladech na třetí místo mezi živými jazyky užívanými v té době v Evropě. Do konce 15. stol. rozlišujeme tzv. čtyři redakce staročeské bible, které jsou zachované v řadě rukopisů a tisků. Na překladu bible do staročeštiny se podílel také okruh lidí kolem M. Jana Husa. V. 1416 vznikla v Emauzském klášteře, kde působili chorvatští mniši z Dalmácie, Bible hlaholská psaná písmem zvaným hlaholice. Po vynálezu knihtisku se stává staročeština pátým jazykem, v kterém je bible tištěná. Mezi prvotisky (inkunabule) řadíme tzv. Bibli pražskou (1488) a Bibli kutnohorskou (1489), jejíž výtisk má ve svých sbírkách také Vlastivědné muzeum ve Slaném.
Na přelomu 15. a 16. stol. se vytváří nová forma českého jazyka, která je již bližší podobě, kterou
užíváme dnes. Předbělohorská doba je obdobím, kdy především zásluhou utrakvistů a protestantů, vychází velké množství biblických tisků domácí provenience. První z nich tzv. Bible benátská (1506) je však jak její název napovídá tištěná v italských Benátkách. Další vychází již z dílen pražských tiskařů Pavla Severína z Kapí Hory a Jiřího Melantricha z Aventina, jehož tisky se označuji jako tzv. „melantrišky“. V prostředí Jednoty bratrské vzniká překlad Bible, který není závislý na latinské Vulgatě a vychází přímo z biblických jazyků. Podle místa vydání jí nazýváme Biblí kralickou a u stoupenců protestanství si své místo zachovala až do 20. století. Porážka českých nekatolických stavů na Bílé hoře a následná rekatolizace znamenala útlum ve vydávání biblických tisků. Nový barokní katolický překlad Bible se rozhodli vytvořit čeští jezuité, kteří v letech 1677 až 1715 nechali prostřednictvím Dědictví sv. Václava vytisknout v klementinské tiskárně tzv. Bibli svatováclavskou. Ta se stala pro katolíky závazným vzorem pro další vydávání biblických textů až do 19. stol. Ještě na jeho konci vydaná Bible svatojánská (1888–1889), která byla tištěná již latinkou, se hlásí k této tradici. Přesto však v tomto století vznikají nové překlady, a to celá Bible Tomáše Dráského (1821) nebo Nový zákon Františka Sušila (1864–1872).
Moderní doba přináší spoustu nových překladů, které lze rozdělit do dvou hlavních skupin, a to na katolické a nekatolické. Ta první začíná Novým zákonem Jana Ladislava Sýkory (1909–1914), pokračuje velkou katolickou Biblí českou (též Podlahova bible z let 1917–1925) a dnes je zastoupena dosud nedokončeným tzv. Českým katolickým překladem (dosud Pentauch 2006). Řadíme sem také tzv. Jeruzalémskou bibli (2009), jejíž česká verze však byla přeložena z francouzštiny. Do té druhé patří v třicátých letech 20. stol. vydaný Nový zákon protestanta Františka Žilky nebo starozákonní překlad Písma (Vladimír Šrámek a Vladimír Kajdoš, 1947–1951), který však nebyl určen pro náboženské potřeby. Dnes nejvýznamnější je však tzv. Český ekumenický překlad (1973–1987), na kterém se podíleli i katolíci a v současnosti patří stále k nejpoužívanějším. Existují dosti doslovné tzv. „studijní“ překlady, jako Bible – Český studijní překlad (2009) nebo Bible – Pavlíkův studijní překlad (2014) nebo naopak velmi volné „parafráze“ jako Slovo na cestu (2011), určené pro ty, kteří se dosud s křesťanským nebo židovským náboženstvím nesetkali. Pro čtenáře 21. stol. vyšel dobře čtivý překlad Nová bible kralická, který byl následně přejmenován na Bibli 21. století (2015). Svůj biblický překlad mají také Svědkové Jehovovi a dostal název Překlad nového světa. Existují také dva české židovské překlady Knih Mojžíšových, starší z let 1932–1950 (Isidor Hirsch a Gustav Sicher) a mladší z r. 2012 od vrchního zemského rabína Karola E. Sidona.
Na konci zbyl čas na dotazy z publika a nám nezbývalo, než poděkovat panu docentu za zajímavou přednášku a těšit se, že do Slaného, kde v mládí studoval na gymnáziu, opět v budoucnu zavítá. (Pavel Zděnovec)
Další snímky
zde.
Ferdinanda III. zasvěcena "morovým patronům" v letech 1636-1637; dnešní podoba je však výsledkem činnosti beuronské umělecké školy. Asi nejvýznamnější památkou, kterou jsme ten den mohli obdivovat, je tzv. Emauzský cyklus – nástěnné malby české vrcholné gotiky. Bohužel v průběhu staletí některé zcela zanikly, část byla vážně poškozena za II. světové války. Malby představují výjevy ze života a umučení Ježíše Krista, které "doprovázejí" příběhy ze Starého zákona; ty k jednotlivým novozákonním námětům vytvářejí paralelu (tzv. typologii).
