Další setkání s ruskou literaturou – sobota 26. května 2012

Dr. Hanuš Nykl ve Slaném

Poslední přednáška VI. ročníku Slánské akademie volného času byla věnována ruské literatuře. Tentokrát Mgr. Hanuš Nykl, Ph.D. ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR nás seznámil se životem a dílem spisovatele Ivana Alexandreviče Gončarova.
Ten se r.1812 narodil v Simbirsku ( později Uljanovsku ) v ruském Povolží. Jako syn bohatého kupce měl po absolvování obdoby naší Obchodní akademie pokračovat v otcových šlépějích, ale on se rozhodl studovat filologii na univerzitě v Moskvě a poté většinu života strávil ve státní službě. Nejprve jako cizojazyční korespondent ministerstva financí, což mu umožnilo podniknout na lodi Pallada cestu kolem světa, a později jako vrchní cenzor osvěty, jehož zásluhou mohla vyjít úplná díla Puškina, Lermontova a Turgeněva. Jelikož se nehodlal literaturou živit, jeho díla vznikala v době jeho volného času a jejich zrod proto mimo jiné trval několik let. To je také jedním z důvodů, že vedle menších děl jako jsou např. časopisecké črty z cesty kolem světa Fregata Pallada (vydávané v letech 1855 -1857 ) nebo Sluhové starých časů , tvoří jeho literární odkaz „pouze“ tři romány a to Všední příběh ( 1847 ) - román deziluze, Oblomov (1859) – jeho nejznámější práce, jenž dala světu pojem oblomovština ( hlavní hrdina patří  k typu zbytečného člověka, jenž byl v ruské literatuře 19.století hojně zastoupen ) a Strž (1869) – jenž vyzněla jako odsudek nihilismu a byla proto tehdejší literární kritikou strhána. Významný podíl na vzniku Oblomova měl spisovatelův pobyt v Mariánských Lázních, což lze brát jako malý příspěvek českých zemích ruské literatuře. Od r.1867 je Gončarev ve výslužbě, takže měl na psaní dostatek času, avšak po odmítnutí Strže, již významnější literární dílo nevzniká a spisovatel upnul zčásti svůj tvůrčí potenciál na obhajobu posledního románu. Jeden z nejklasičtějších ruských klasiků umírá jako starý mládenec r.1891 v Petrohradě.
Na závěr je nutno poděkovat přednášejícímu za příjemné chvíle společně strávené nad ruskou klasikou, především za inspirujícíalternativní výklad některých děl, který se liší od toho, který známe ze školních lavic …  a tak se těšíme na další shledání s Dr. Hanušm Nyklem ve Slánské akademii, třeba i nad knihou, jejíž rukopis právě dokončuje … kniha o ruské kultuře a duchovním životě na Rusi by měla vyjít v ediční řadě Russia Altera v nakladatelství Pavla Mevarta na podzim tohoto roku …(Pavel Zděnovec)

Putování za zvukem starých varhan – 5. 5. 2012

Kostel v Kvílicích při putování za varhanami, snímek J. Jaroch

Do programu tohoto semestru bylo zařazeno Putování za varhanami, které je jinak součástí varhanního festivalu Varhany znějící 2012. Slaný – Peruc – Zlonice. Někteří z nás se tak v sobotu 5. května vydali na cestu po starobylých varhanách do okolí Slaného. Naše prvé kroky následovaly do kostela farního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Pozdni. Tento novobarokní svatostánek z roku 1854, dílo stavitele Václava Štraybla z Vraného je zařízen barokním inventářem, který pochází z pražských chrámů ( hlavní oltář přímo z katedrály sv. Víta – kaple Kinských ). Druhým navštívením místem byly Kvilice, kde r 1886 hrabě Jindřich Jaroslav Clam-Martinic nechal postavit v novorománském stylu kostel sv.Víta, jenž nahradil jinde v obci stojící starý kostelík stejného zasvěcení, jenž zanikl po zásahu bleskem. Jeho nástupce, jenž se mohl pyšnit obrazy od Ferdinanda Velce, byl v posledních letech bohužel mnohokrát vykraden. Poté následoval chutný oběd v pivovaru Antoš ve Slaném. Podobný osud v podobě nájezdů lupičů potkal také filiální kostel sv. Jiří v Libušíně, jenž má zajímavý raně gotický presbytář patrně z 13. století, který byl prvním zastavením odpolední části našeho putování. Závěr pak patřil barokní jezuitské rezidenci a kostelu sv. Víta v Tuchoměřicích, na jehož vzniku se podílel architekt italského původu Giovanni Domenico Orsi. Iluzivní malovaná oltářní architektura je dílem malíře Josefa Kramolína ( 1768). Na každé naší zastávce nás po úvodním slovu zástupce vedoucího odboru kultury Měu Slaný Iva Horňáka, jenž je duší tohoto projektu, seznámil varhaník Pavel Černý s jednotlivými varhanami a podle možností daných jejich technickým stavem na nich vždy zahrál několik skladeb. Nakonec je nutno poděkovat celému organizačnímu týmu Putovaní za příjemně strávený den, za grafický list, jenž nám tuto akci bude připomínat a těšit se na to, že snad zase za dva roky vydáme po stopách varhanářů a varhaníků, jejichž umění stojí za to, aby bylo obdivováno. O putování za varhanami více zde. ( Pavel Zděnovec)